PIANO GLOBÁLNĚ
Rok 2003 byl ovšem také ve znamení změněné vlastnické struktury. Již v září roku 2002 projevil významný korejský výrobce hudebních nástrojů zájem na kooperaci s firmou Bechstein: firma Samick v Soulu. Samick nebyl zcela neznámý partner: již v roce 1983 založili Korejci s tehdejším hlavním společníkem firmy Bechstein firmou Baldwin společnost Korean American Musical Instruments Corporation, která se již o rok později dostala na celkovou roční produkci 66.000 nástrojů. Samick byl nyní v roce 2002 restrukturalizován, ročně zhotovoval asi 50.000 křídel a pianin, vedle toho digitální piana a kolem půl miliónu kytar. Přiměřeně tomu činil počet zaměstnanců zhruba tři tisíce. Nevyrábělo se pouze v hlavním sídle Soulu, nýbrž také v indonéské Jakartě a později v čínské Šanghaji. Díky firmě Samick America byla ve Spojených státech k dispozici distribuční organizace schopná se prosadit.
Jednání probíhala pozitivně. V prosinci roku 2002 byla smlouva připravena k podpisu. V lednu 2003 se stala firma Samick akcionářem a kooperačním partnerem; protiváhou se pro manželský pár Küpperová/Schulze stal podíl na korejském seniorském partnerovi. Pro berlínský tradiční podnik se tím otevřely nové možnosti, že se daly ve výrobních prostorách partnera vyrábět modely dalších značek z nižšího cenového segmentu a pro modelové řady ve střední oblasti bylo možno použít pokud možno některé kalkulačně příznivější polotovary za stálé kvalitativní kontroly. Korejský partner naproti tomu měl obzvláštní zájem na šarmu značky Bechstein. Partnerství velmi brzy našlo své mimořádné vyjádření otevřením centra Bechstein v Soulu.
MEZINÁRODNÍ KLAVÍRNÍ SOUTĚŽ
Tak jako tak znamenala oslava 150letého trvání, jak již bylo zmíněno, vlastně jen mezistanici. Na pohled zpět na jedno a půl století od roku 1853 zůstávalo za panujících hospodářských – především celosvětově hospodářských – rámcových podmínek málo času. Proto firma C. Bechstein Pianoforte AG již tři roky později kladla důraz na něco zcela jiného. K životu byla probuzena soutěž „C. Bechstein International Piano Competition“. Soutěž se má konat každé čtyři roky. Poprvé znělo označení ještě „1. mezinárodní klavírní soutěž Carl Bechstein v Porúří“. Místem konání se stala především mezinárodně významná vysoká škola Folkwang v Essenu a nová Essenská filharmonie. Jako patron byl k dispozici pianista a dirigent Vladimir Ashkenazy. Uměleckým vedoucím byl ustanoven pianista Boris Bloch, který též předsedal porotě. K porotcům patřili mezi jinými pianistka Idil Biretová, její umělecký kolega Kyrill Gerstein a ruský skladatel Alexander Tschaikovsky, umělecký vedoucí Moskevské filharmonické společnosti.
Když po měsících příprav byla procházena pošta, bylo překvapení dokonalé: přihlásilo se 250 mladých pianistů z 55 zemí. Marketingová ředitelka firmy Bechstein Berenice Küpperová, zakladatelka soutěže a sama vzdělaná pianistka, si bývala nemohla přát působivější potvrzení skutečnosti, že si jméno Bechstein očividně po celém světě zachovalo svůj dávný lesk. Téměř padesát účastníků bylo poté připuštěno k soutěži. A po deseti dnech právě tak ušlechtilého jako psychicky náročného klání byl jako vítěz stanoven mladý bulharský pianista Evgeny Bozhanov. První cena byla spojena s celkovou prémií 15.000 euro – to je také znamením toho, že si tato soutěž již od samotného začátku mohla zajistit místo mezi významnými mezinárodními konkurenčními akcemi. Ostatně velký rádce a přítel zakladatele firmy Carla Bechsteina, Hans von Bülow, by měl radost: pro všechny účastníky byl povinný výběr z děl Bacha a Beethovena. Jedna zvláštnost se proto odehrála v semifinále. Zde musel každý kandidát zpracovat ve veřejné zkoušce klavírní koncert od Wolfganga Amadea Mozarta spolu se smyčcovým kvartetem a přitom prokázat jak svoji sólovou tak také komorně hudební způsobilost. Mozart připravoval pro několik svých klavírních koncertů tuto praxi výslovně jako alternativu.
NOVÝ PARTNER
Rok 2006 přinesl ostatně znovu změněné vlastnické poměry. Již na konci roku 2005 předseda představenstva Karl Schulze a jeho manželka Berenice Küpperová získali zpět polovinu akcií firmy Bechstein u firmy Samick; na konci roku 2006 zvýšili dodatečně svůj podíl přes burzu na téměř 30 procent. U korejského partnera, od teď pouze jen finančního investora, zůstalo 19,5 procent, tedy značně méně než je potřebné pro blokující menšinu.
Toto první desetiletí 21. století! Pozdějším generacím se to bude jednou asi zdát jako jeden z nejrazantnějších časových úseků historie lidstva. Téměř každý den vzniká nový svět. Indičtí magnáti kupují evropské ocelové koncerny a anglické tradiční značky automobilového průmyslu; gigantické ruské energetické monopoly vystupují jako partneři v celé Evropě. Čína se stará minimálně o tolik titulků jako Spojené státy americké. Každý mluví o globalizaci. Existují její zastánci a průkopníci a její rozhodní protivníci, kteří se v poslední době dost často sjednocují v takzvaných nevládních organizacích. Ekonomické procesy vyžadují nezřídka rychlou změnu způsobu myšlení a změnu směru. Kde investory nalákaly ještě právě nižší mzdy, může již velmi brzy právě tyto investory opět vypudit chybějící kvalifikace pracovní síly, politické prostředí, šířící se korupce nebo zcela prostě stoupající dopravní náklady.
Jak se pro tento svět vyrábějí klavíry? A sice klavíry, které si prokazatelně vydrží po dlouhá desetiletí, pokud ne přes sto nebo sto padesát let zachovávat svoji kvalitu a svoje kouzlo?
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ VÝROBCE EVROPY
Mezitím se firma Bechstein stala největším evropským výrobcem křídel a pianin. U firmy Bechstein jsou zcela vidět výhody globalizace, ale také její nevýhody. Na konci prvního desetiletí 21. století se pracuje s nejlepšími dodavateli, které vyhledává a o které pečuje speciální tým, neboť s ledajakou spoluprací se dílo neudělá. Školicí týmy implantují firemní management kvality, aby byly dodrženy přesné specifikace firmy Bechstein. Například resonanční desky z evropského smrku z vybraných vyšších poloh přicházejí předem klížené jako desky. Pokud mají být použity na výrobu klavírů, musejí být klimatizovány a ošetřovány mezi šesti až dvanácti měsíci. U koncertních křídel činí tato lhůta dva roky. Kladívka pro křídla musejí ležet šest měsíců, kladívka pro pianina tři měsíce. To jsou dva příklady pro to, že velkoprůmyslový princip výroby typu Just-in-time, při které logistický partner plní funkci pohyblivého skladu, není možno uskutečnit ve výrobě hudebních nástrojů. Stále ještě rukodělná práce a řemeslo ovlivňují v podstatných rysech výrobu pianin a křídel.
První desetiletí 21. století mění ovšem také hudební estetiku. Na jedné straně existuje – především ve střední a západní Evropě a rovněž v USA a Kanadě – etablovaná scéna takzvaného autentického postupu představení. Žádané jsou tam „originální nástroje“, jedno zda jsou tyto nyní skutečně originální nebo se jedná o kopie dle vzoru; ty druhé ostatně občas překonávají předlohy v kvalitě. Téměř stále se jedná přece o jednotlivou výrobu s řemeslnickou tradicí. Na druhé straně vyžaduje moderní koncertní provoz v Evropě, USA, Rusku a na Dálném východě klávesové nástroje schopné se prosadit velkým zvukem a velkou barevností, které udělají dojem také v nových gigantických koncertních sálech s naprosto změněnými akustickými podmínkami. Publikum chce „zážitek“, mimořádnou událost, za kterou je také ochotné opravdu zaplatit. Publikum chce lesk a kouzlo.
Zjevný je také vliv ruské školy. Již před koncem sovětské říše, pozdě ale přece přišli početní ruští pianisté do střední a západní Evropy a podstatně přispěli k rozšíření této školy. Ruská škola pěstuje v pravém slova smyslu důraznou klavírní hru, zcela v protikladu k „jeu perlé“ starší francouzské tradice, za kterou prosvítala ještě hudební praxe dvorních cembalistů a loutnistů. Jen sotva mohou být styly protikladnější.
NOVÉ KONCERTNÍ KŘÍDLO
Nové koncertní křídlo firmy Bechstein se skutečně zdálo jako stvořené pro tyto změněné podmínky. Dva malé detaily: U modelu D se upustilo od agrafů v diskantu – po desetiletí to bylo neklamné znamení nástrojů Bechstein – a přešlo se znovu ke kapodastru, pevně do litinového rámu integrované zvukové liště, pod kterou jsou struny vedeny podélně; a vsadilo se na takzvanou duplexní škálu, zvláštní postup, u kterého jsou přesahy strun uspořádány tak, že při jednoduchém chvění souzní a tím zesilují zvuk struny.
To samo ovšem nestačilo. Zcela podobně jako za dob zakladatele firmy Carla Bechsteina k tomu muselo přispět osobní nasazení. Carl Bechstein se ovšem nemusel právě často vydávat pryč z Berlína. Kdo chce však naproti tomu jako předseda představenstva firmy C. Bechstein Pianofortefabrik AG v prvním desetiletí 21. století prodat křídlo moskevské opeře, ten musí do Moskvy letět; a když si přeje hovořit s vedoucími pianisty, učiní toto nejlépe osobně, a sice například během La Roque d´Anthéron, velkého jihofrancouzského klavírního festivalu. Cesta Berlín – Soul nebyla jediná, kterou si Karl Schulze v těchto letech pravidelně rezervoval.
Konec roku 2008. Ještě dávno není konec bouřlivé doby na obzoru. Alespoň celní závory v Evropě již patří zdaleka minulosti. Neexistuje žádný Německý celní spolek jako v roce 1853, nýbrž Evropská unie, která se od konce uskupení RVHP s tehdejší sovětskou dominancí stále rozšiřovala směrem na východ a jihovýchod.
DIVERZIFIKACE
A u firmy Bechstein se nevyrábějí dva nebo tři modely pianin a snad ještě jedno křídlo, jako v letech 1850, nýbrž spoléhá se na výrobkovou paletu, pro kterou slovo „diverzifikace“ zní již téměř zlehčeně. Široká nabídka je zároveň odrazem stále více se odlišujících rodinných příjmů; takzvané měšťanstvo, které vždy tvořilo nejjistější odbytový trh pro klávesové nástroje, již dávno ztratilo jakékoliv zdání stejnorodosti. Na druhé straně: Jak to ještě bylo s racionálně zhotoveným „lidovým klavírem“, který mladý Carl Bechstein ve své době poznal v Paříži v Kriegelsteinově továrně?
Lidový klavír se mezitím u firmy Bechstein nazývá „Euterpe“. Euterpe byl původně berlínský podnik, který se po 2. světové válce usídlil ve franckém Langlau a v roce 1990 ho získala firma C. Bechstein. Po ukončení výroby v Langlau byla od poloviny 90. let do roku 2003 nová pianina a křídla se značkou Euterpe vyráběna v kooperaci s českou tradiční značkou Petrof. V letech 2003 až 2008 dostaly nástroje zcela nový design a byly vyráběny ve spolupráci s firmou Samick v indonéské Jakartě.
