Smělý visionář: Karl Schulze koupil firmu C. Bechstein v roce 1986
KARL SCHULZE KUPUJE FIRMU BECHSTEIN
Tentokrát se z toho stal radikální nový začátek, nejspíše srovnatelný s tím začátkem, kterého se v roce 1853 odvážil Carl Bechstein – jen riziko bylo nyní větší. 38letý Karl Schulze, klavírnický mistr a majitel oldenburgského hudebního domu „Piano Sprenger“, již dvakrát obdržel od firmy Baldwin nabídku, aby jako jednatel převzal zodpovědnost u firmy Bechstein. Ale Schulze se rozhodl, že zcela od amerického vlastníka firmy Baldwin berlínskou tradiční značku zcela odkoupí a vypracoval s jednou berlínskou bankou koncept financování. V roce 1986 se převod uskutečnil. Koncept zapůsobil; reorganizace podniku proběhla během krátké doby. Karl Schulze mířil se značkou Bechstein nekompromisně do horního cenového segmentu a měl úspěch. Již po převzetí zdůraznil v dopise obchodníkům, že značka Bechstein má zůstat tím, „co – na celém světě – odjakživa byla: jménem se zvukem“. Na hudebním veletrhu na jaře 1987 byl představen nový model křídla K s délkou 1,58 metru. Obrat vyskočil z posledních deseti miliónů marek na 14 miliónů.
V roce 1988 opouští firma Bechstein staré výrobní místo v ulici Reichenberger Straße a stěhuje se do ulice Prinzenstraße u náměstí Moritzplatz, v blízkosti hraničního přechodu Checkpoint Charlie. Nové budovy jsou vysoce moderní; konjuktura není špatná. „Perestrojka“ a „glasnosť“ poukazují na budoucí nové trhy uvnitř měnícího se východního bloku. Východní blok se mění avšak zdaleka zásadněji, než se ještě v roce 1988 mohlo očekávat. Pád berlínské zdi pozdě na podzim v roce 1989 předznamenává nové období s neočekávaně tvrdými hospodářskými podmínkami.
Nejdříve panuje ovšem optimismus. V roce 1990 přebírá firma Bechstein kdysi berlínskou firmu „Euterpe“, středněstavovský klavírnický podnik, který se po druhé světové válce usídlil ve franckém Langlau. K firmě „Euterpe“ patří od roku 1977 také firma Hoffmann, rovněž kdysi berlínská továrna na klavíry, která se usadila v Langlau. Ve stejném roce 1990 ale celosvětově výroba klavírů o zhruba 40 procent klesá.
Někdejší "Sächsische Pianofortefabrik" - dnes C. Bechstein Manufaktura v Seifhennersdorfu
POKROKOVÉ KROKY
Přesto Karl Schulze téměř dva roky po znovusjednocení Německa znovu rozhodně jedná. Tentokrát získává „Saskou továrnu na piana“ v Seifhennersdorfu, kdysi pod jménem Zimmermann jednoho z největších výrobců v Německu. Seifhennersdorf leží v oblasti s významnou tradicí výroby hudebních nástrojů. Mzdové náklady jsou ještě značně nižší než v Berlíně.
Tímto jsou výhybky nastaveny. Pouze konjunktuře chybí pára. Trhy na východě Evropy se zhroutily. Veřejné prostředky ve zvětšené Spolkové republice musejí být použity na nejnaléhavější zlepšení infrastruktury do nových spolkových zemí.
V červnu 1993 se musí ukončit provoz v Langlau. Sociální plán zatěžuje právě teď reorganizovaný podnik, a ve stejném roce podává firma Bechstein návrh na konkurs. Ohlas je celosvětový a mimořádný. Všude panuje obava, že by velká tradice nástrojů Bechstein mohla být ukončena. Pouze berlínský senát zůstává netečný. Politické vedení nemá bezpodmínečně zájem o kulturu. Raději se plánuje gigantické Postupimské náměstí, sní se o nových výškových budovách a ještě větších spekulativních ziscích. Firma Bechstein chtěla pouze jen odprodat pozemek na náměstí Moritzplatz, dokonce nachází finančně zdatné kupce. Spolková země Berlín má ale smluvně zajištěné předkupní právo a nejprve bohužel rozhoduje – ne. Teprve pozdě, téměř příliš pozdě, se Berlín rozhodl skutečně své předkupní právo využít a pozemek převzít, přirozeně za nižší cenu platnou před znovusjednocením.
Konají se akce pro Bechstein. Koncertní křídlo se stává celkovým uměleckým dílem, pomalovaným umělci ze dvanácti různých zemí. Stále ještě vzbuzuje nástroj Bechstein emoce, nyní snad ještě více než jen o několik let předtím. Je to ještě kousek od oněch „Atén na Sprévě“, které se v představě politického vedení již dávno přeměnily na město s obrovským rozmachem.
„Pro mne znamená charakteristický Bechstein-zvuk: teplé, transparentní a zpívající tóny“
Naoki Yamauchi-Pohl
BECHSTEIN SE STÁVÁ OPĚT AKCIOVOU SPOLEČNOSTÍ
Nutné peníze získává houževnatý Karl Schulze jiným způsobem. Firma Bechstein se opět stává akciovou společností. V roce 1996 se daří proměna. 40 procent kapitálu je umístěno přes burzu u soukromých vkladatelů. Do konce tisíciletí je investováno 15 miliónů euro do moderních výrobních zařízení v Seifhennersdorfu. V roce 1999 se firma Bechstein stěhuje opět do Berlína, tentokrát do ulice Kantstraße ve čtvrti Charlottenburg. Zde vzniklo nové vysoce moderní centrum pro známé značky, institut pro dobrý vkus, „stilwerk“; sklo, ocel, beton a životní styl. Od prodejních prostor je možno se dostat málo kroky do několika kanceláří, kde bije srdce podniku. Křídla a pianina se nyní nacházejí v sousedství toho, co by je mohlo nechat nalézt také u potencionálních kupců: designový nábytek, moderní látky, stroje na expresso. Centrum „stilwerk“ působí jako muzeum moderního umění na dosah, které je také v Hamburku a brzy bude též v Düsseldorfu. Je to přinejmenším takové komunikační centrum jako obchodní dům; zde je možno se scházet, nechat se inspirovat, dokonce navštěvovat koncerty. Z toho logicky vyplývá, že se firma Bechstein se svojí rýnskou pobočkou v Düsseldorfu nastěhuje do tamějšího centra „stilwerk“. Velmi brzy se také na obou místech pořádaly velmi navštěvované série koncertů. Umělci ovšem už nyní nebyli pohoštěni v přepychové vile „Tusculum“, nýbrž v italské restauraci za rohem.
Celková paleta vzniká zpočátku v Seifhennersdorfu, různé výrobní řady pro různé zájmy kupujících. Nové velké koncertní křídlo model D se zde vyrábí stejně jako ve srovnání levnější klavíry Hoffmann a řada dražších nástrojů Zimmermann, které se zařadily do středního cenového segmentu. A kdo nechce obtěžovat své sousedy, může si objednat nástroj se systémem „Vario“, který v sobě ukrývá dva klavíry v jednom; akustický nástroj a elektronické piano s mechanickou klávesnicí – Neo-Bechstein, druhé vydání. Roční obrat firmy C. Bechstein AG činí na konci tisíciletí zhruba 40 miliónů marek.
Moderní design: pianino Bechstein Ars Nova
DESIGN S ROZMYSLEM
Znovu píše firma Bechstein také kulturní historii: Klavíry „ProBechstein“ definují tvar vzpřímeného piana, se kterým Carl Bechstein před 150 lety začal své podnikání, na způsob nově, že se dá mluvit téměř o druhém stvoření: moderní elegantnost konstrukce, proporce dle prastarých pravidel zlatého řezu – piano jako myslitelný model vysoce rozdílného a přece jasného designu. Nástroj, který odrážel svět Normana Fostera nebo Jeana Nouvela. Kdysi tak neforemná, znějící skříň se přeměnila na sochařské dílo.
Jeden ze tří modelů dostává jako jméno latinské označení „Ars Nova“. Toto na jedné straně nechává zaznít období „Art Nouveau“, epochu secese, ve které na konci 19. století významní architekti a designéři právě také pro průmyslové a manufakturní výrobky rozvíjeli dílensky a materiálově novou estetiku; na druhé straně se zde bere za slovo „Ars Nova“, ona hudební revoluce začínajícího 14. století, která svůj bezprostřední výraz nalezla ve francouzském isorytmickém motetu. Že byly klavíry „Ars Nova“ od firmy Bechstein v mezinárodním světě designu současně velmi dobře vnímány jako „zbrusu nové“, se odráželo ve skutečnosti, že byly nástroje vyznamenány váženou cenou „Good Design Award“.
Takže nemuselo překvapovat, že při jubileu roku 2003 nebyla oslavována pouze velká minulost, nýbrž spíše již převládal pohled do budoucnosti. Jistě: konal se slavnostní akt a koncerty, tak jak se sluší a patří. Bechstein - adresa v hlavním městě Spolkové republiky Německo. V hlavním městě, ve kterém mají vyvolat naprostý obdiv nově vybudované Postupimské náměstí, kopule sira Normana Fostera nad říšským sněmem, velmi dimenzovaný kancléřský úřad. O pozornost se přirozeně postaralo také jubileum firmy Bechstein; ve 21. století se v takovýchto případech mluví o mediálním ohlasu.
