Émile Naoumoff

Udělalo mi obrovskou radost, když jsem objevil koncertní křídlo C. Bechstein D282. Krásný hudební nástroj mě něžně uvedl do údivu, když jsem v pařížském evangelickém kostele Saint-Marcel nahrával své CD.

Émile Naoumoff

 

Émile Naoumoff byl jako klavírista porovnáván jak s Vladimirem Horowitzem tak také s Arthurem Rubinsteinem, protože má – jak poznamenal jeden kritik – oheň toho prvního a poezii toho druhého. Ve věku 18 let byl jako skladatel vzat do smluvního vztahu s hudebním nakladatelstvím Schott v Mohuči – jako tehdy nejmladší v programu nakladatelství. Émile se projevil již ve věku pěti let jako zázračné hudební dítě, začal hrát na klavír a o rok později připojil ke svým studiím kompozici. Ve věku sedmi let, po osudovém setkání v Paříži, se stal posledním žákem Nadii Boulangerové, která ho označila jako „dárek mého stáří“. Studoval u ní až do její smrti na konci roku 1979. Během této slibné doby učení mu slečna Boulangerová dala příležitost pracovat s Cliffordem Curzonem, Igorem Markevičem, Robertem a Gaby Casadesusovými, Nikitou Magaloffem, Jeanem Francaixem, Leonardem Bernsteinem, Soulimou Stravinskym, Aramem Chačaturjanem a Yehudi Menuhinem. Menuhin dirigoval premiéru Émilova prvního klavírního koncertu, při kterém skladatel vystupoval jako sólista, když mu bylo deset let. Současně studoval na Pařížské konzervatoři u Lelii Gousseauové, Pierra Sancana, Genevieve Joy-Dutilleuxové a také na École Normale de Musique v Paříži u Pierra Dervauxe (dirigentství).

Po smrti slečny Boulangerové převzal Émile její výuku na letních kursech na Conservatoire d´Art Américain ve Fontainebleau. Později působil na Národní konzervatoři hudby v Paříži.

Émile je pravidelně zván nejvýznamnějšími orchestry světa: Filharmonickým orchestrem Los Angeles, Berlínskými symfoniky, Vídeňskými symfoniky, Symfonickým orchestrem San Francisco, Národním symfonickým orchestrem ve Washingtonu, Moskevským symfonickým orchestrem, Symfonickým orchestrem NHK, Residentie Orkest Den Haag, Orchestre Philharmonique de Radio-France, Camerata Bern a úzce spolupracoval s dirigenty jako Leonard Bernstein, Igor Markevič, Leonard Slatkin, Mstislav Rostropovič a Eliahu Inbal. Kromě toho spolupracoval s hudebníky jako Jean-Pierre Rampal, Gerard Souzay, Yo-Yo Ma, Gary Hoffman, Olivier Charlier, Patrice Fontanarosa, Regis Pasquier, Philippe Graffin, Philippe Bernold, Gerard Caussé, Jean Ferrandis, Dominique de Williencourt a kvartetem Fine Arts Quartet.

K vrcholům jeho koncertní činnosti náleží uvedení Griegova koncertu s Filharmonickým orchestrem Los Angeles v Hollywood Bowl a jeho vlastní verze klavírního koncertu Musorgského díla Obrázky z výstavy s Národním symfonickým orchestrem v Kennedy Center ve Washingtonu D.C. pod vedením Mstislava Rostropoviče. V posledních letech byl Émile zván na četné hudební festivaly, mimo jiné na Menuhinovy semináře od Přátel komorní hudby San Francisco, na letní mistrovské kursy v Santanderu, Festival Academy ve Verbieru, na Banff Center a rezidence na konzervatoři v Barceloně (ESMUC). V roce 1996 otevřel svoji vlastní letní akademii na zámku Château de Rangiport ve francouzském Gargenville, podle vzoru Nadii Boulangerové.

Od roku 1998 je Émile Naoumoff profesorem na Indiana University Jacobs School of Music. Je nadšeným skladatelem francouzských melodií a známý pro své mistrovské transkripce pro klavír. Na svém kanále YouTube vede videodeník o svých denních improvizacích.

 

Fotografie: © Frederic Reglain / Émile Naoumoff

Na webovou stránku

Naoumoff: Schumann

Melism Naoumoff: Schumann

[Émile Naoumoff] hraje (v nejlepším smyslu) jako pianista staré doby, který spojuje respekt před hudbou s jistou měrou osobní svobody. Nebojí se vnořit se do vnitřních prostor Schumannovy fantazie a vychutnává si jeho odvážný, redukovaný projev. Naoumoff nabízí poutavý přednes prvního řádu. Hraje na zpěvném nástroji Bechstein, který poskytuje jak jasnost, tak také hřejivost. S Naoumoffem si člověk neuvědomuje složité těžkosti Schumannovy partitury. Převládající dojem je dojem vznešenosti. A pokud se pečlivěji zaposloucháme, pozornost vzbudí Schumanovo vedení linie a kontrapunkt. Naoumoffovo vlastní zpracování písně „Měsíční noc“ (z cyklu písní op. 39) je něžnou mezihrou dříve, než nám dílo Carnaval připomene rozsáhlý charakter Schumannovy tvorby. Zde se setkává vznešenost fantazie s výstřední náladovostí. Naoumoffova základní estetika zde připomíná Jorge Boleta. Je to zkrátka velkolepé (Colin Clarke pro International Piano, říjen 2022).

Album bylo nahráno v červenci roku 2019 v evangelickém kostele Saint-Marcel v Paříži.