Michele Campanella nahrál v roce 2011 u značky Brilliant Classics rarity a pozdní díla Franze Liszta na historickém křídle Bechstein, které kdysi patřil samotnému skladateli a které nyní stojí v Lisztově salónu paláce Palazzo Chigi Saracini, místě pořádání Accademia Musicale Chigiana v Sieně. Michele Campanella se narodil v roce 1947 v Neapoli. V 19 letech vyhrál cenu Alfreda Caselly, která představovala začátek jeho mezinárodní kariéry. Následně hrál na různých mezinárodních hudebních festivalech a spolupracoval s významnými dirigenty jako je Claudio Abbado, Eliahu Inbal, Sir Charles Mackerras, Zubin Mehta, Riccardo Muti, Georges Prêtre, Esa-Pekka Salonen, Wolfgang Sawallisch nebo Christian Thielemann. Michele Campanella byl od roku 1986 do roku 2010 profesorem na Accademia Musicale Chigiana v Sieně a je členem Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Vedle své pianistické činnosti vzdal Campanella svojí první knihou „Il mio Liszt. Considerazioni di un interprete“ poctu svému tak oceňovanému skladateli.
Foto @ Augusto de Luca
Michele Campanella hraje na Lisztův nástroj Bechstein
![Michele Campanella hraje na Lisztův nástroj Bechstein]()
Název „Michele Campanella hraje na Lisztův Bechstein“ nese nové CD, které bylo v roce 2011 vydáno firmou Brilliant Classics. Italský pianista nahrál rarity a pozdější díla jako „Historické maďarské portréty“, „U hrobu Richarda Wagnera“, „Nuages gris“ na křídle Bechstein, které kdysi patřilo Lisztovi a nyní stojí v Lisztově salónu paláce Palazzo Chigi Saracini, místě pořádání Accademia Musicale Chigiana v Sieně. Nástroj Bechstein s číslem 247 byl dodán dne 8. října 1860 „kapelníkovi Franzu Lisztovi“ ve Výmaru a odtud dovezen do Říma, kde ho kapelník až do své smrti používal. Když Liszt umřel, přešel jeho nástroj na jeho žáka Giovanni Sgambatiho, a po jeho smrti v roce 1914 ho údajně koupil Roberto Almagià. Almagià opět věnoval Lisztovo křídlo hraběti Guido Chigi Saracinimu, zakladateli Accademia Musicale Chigiana v Sieně.
Marius Dawn recenzoval CD v aktuálním vydání magazínu „Pianist“ (č. 63, prosinec 2011 / leden 2012). Píše: „Když Campanella hraje jemná pozdní díla, je lehkovážný krásný zvuk jasně slyšitelný, ale v pasážích fortissimo je znatelná jistá ostrost. Je jemný hráč Liszta, a já jsem si velmi užíval poslech skutečných rarit jako je ,Sancta Dorothea´ a několik méně známých Valses oublièes. Je možné, že by byl na dnešním nástroji Bechstein ještě úspěšnější.“
