„Jako pianista jít cestou klavírní a hudební historie od dávné doby po dnešek je bezvadně možné jak na historických, tak také na nových křídlech značky Bechstein. Je to mimořádné a velice cenné, především s dnešními hudebními poznatky.“
Jan Schultsz
Jan Schultsz je jedním z předních pianistů a dirigentů naší doby a profesorem komorní hudby a písňové tvorby na Vysoké škole pro hudbu v Basileji. Narodil se v roce 1965 v Amsterodamu, ve čtyřech letech měl první klavírní výuku a v deseti letech první výuku na lesní roh. Později studoval oba nástroje v Amsterodamu a Basileji. Jako pianista koncertoval se zpěváky a instrumentalisty v mnohých zemích Evropy a od roku 1996, kdy poprvé vystoupil v Carnegie Hall v New Yorku, také v USA. Vystupoval jako sólista s basilejskými orchestry a různými komorními orchestry. Kromě toho vedl písňovou a oratorní třídu na Brucknerově konzervatoři v Linci. Své vzdělání jako kapelník absolvoval Jan Schultsz v Basileji, Bernu a Curychu u Horsta Steina, Manfreda Honecka, Wilfrieda Boettchera a Ralfa Weikerta. Mimo to se zúčastnil četných dirigentských kurzů (mimo jiné u Jorma Panuly) a studoval na konzervatoři v Petrohradě. Je vítězem mnoha cen a stipendií.
Jan Schultsz řídil mnohé evropské orchestry jako hostující dirigent, například orchestr Tonhalle v Curychu, symfonický orchestr v Basileji, orchestr Mozartea v Salcburku a komorní orchestr v Neuchatelu, se kterým byl od roku 1999 do roku 2009 spojen jako hudební vedoucí, a pod jeho vedením vystupovaly sólistky jako Khatia Buniatishviliová, Renaud Capuçon nebo Gaultier Capuçon. Přitom měl vždy velký úspěch při práci s mládežnickými a konzervatorními orchestry. V Norske Opera v Oslu měl angažmá jako kapelník a jako operní dirigent byl činný rovněž v Maďarské státní opeře v Budapešti a v Opéra Royal de Wallonie v Lutychu. Do roku 2012 spravoval operní festival ve Sv. Mořici jako dirigent a umělecký vedoucí. Od roku 2008 je intendantem festivalu v Engadinu, jehož programy mají každoročně nadregionální dosah.
Foto © Ismael Lorenzo
Jan Schultsz zpívá na nástroji Bechstein
![Jan Schultsz zpívá na nástroji Bechstein]()
Na obálce CD je jeho jméno napsáno menšími písmeny než jméno tenoristy. Proč vlastně? Měli bychom si pouze představit, jak by to znělo, kdyby Werner Güra „Krásnou mlynářku“ od Schuberta zpíval sólově. Asi bychom poměrně rychle pochopili, že pianista je v Schubertových písňových cyklech nepostradatelný.
Jan Schultsz, který se těšil jako hráč na lesní roh, pianista a dirigent výslovně mnohostrannému vzdělání, je Werneru Gürovi v této nahrávce pro značku Harmonia mundi z roku 1999 vysoce kompetentním partnerem. „Nese“ zpěváka na rukou, připravuje nálady, komentuje v mezihrách a dohrávkách. Jak Güra sám tak také Schultsz nestupňuje výraz, nýbrž nechává hudbu přirozeně plynout. U Schultsze je Schubert v citlivých rukách. Kurt Malisch to ve své rezenci pro „Klassik heute“ vyjádřil takto: „Zcela podstatný příspěvek k vynikající hudební úrovni této nahrávky poskytuje pianista Jan Schultsz. S jemným citem řeší nejdůležitější a nejchoulostivější úkol hudebního doprovodu: být slyšitelný, aniž by musel být hlasitý, ukázat přítomnost, aniž by se stal dotěrným.“
Nejenom jasný, zpěvný, lehce zvonivý zvuk křídla Bechstein dává této nahrávce zcela zvláštní charakter.
Stejnorodé duo s nástrojem Bechstein
![Stejnorodé duo s nástrojem Bechstein]()
„Werneru Gürovi a Janu Schultszovi se zde daří znamenitá nahrávka asi nejvýznamnějších písňových cyklů Schumanna“, bylo možno číst v časopise Stereoplay o této nahrávce. A skutečně – právě interpretace „Lásky básníkovy“ se bezpochyby těší referenčnímu charakteru: tenorista Werner Güra a Jan Schultsz na nástroji Bechstein se přesvědčivě vypořádávají se dvěma stranami v Schumannových písních od Heineho o nešťastné lásce: s kolísáním mezi emocionálním zasažením a zčásti jemnou, zčásti také trpkou ironií.
Neméně působivě se duu daří Kruh písní: při Eichendorffových zhudebněních se obejdou motivy romantiky (samota, cizost, nešťastná láska, les, měsíc atd.) bez Heineho ironických zlomů. A z interpretací duo Güra/Schultsz je možno pozorovat, že tito ve srovnání s již přesvědčivými interpretacemi na debutovém CD s písněmi Schuberta ještě získali na hloubce.
